15. února jsme se v Husově sboru naší církve v Chrudimi naposled rozloučili s bratrem farářem Mgr. Zdeňkem Lulkem, který zemřel po krátké nemoci ve věku 81 let. Na jeho úmrtním oznámení jsme mohli číst Kristovo slovo z Janova evangelia: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám: ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“, a tak jsme i my s poděkováním Pánu Bohu a ve smíření odevzdali jeho uzavřený pozemský život tomu, jenž je dárcem pravého pokoje, který nemůže dát, ale proto ani vzít svět.
Bratr Zdeněk Lulek se narodil 21. 1. 1932 v Chlumci nad Cidlinou, kde vychodil obecnou i měšťanskou školu. Po absolvování vyšší hospodářské školy v Hradci Králové v roce 1951 byl přijat ke studiu na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, po jejímž ukončení byl bratrem patriarchou Františkem Kovářem vysvěcen na kněze 16. října 1955 v Husově sboru v Praze-Vršovicích. 1. ledna 1958 byl ustanoven duchovním a o rok a půl později farářem v náboženské obci v Chrudimi, kde sloužil až do svého odchodu do starobního důchodu v roce 2008.
V roce 1960 vstoupil do manželství s Jaroslavou rozenou Zběhlíkovou a v roce 1962 se jim narodila dcera Jitka. Po dobu dvou let byl také administrátorem náboženské obce v sousedním Heřmanově Městci a od roku 1992 zastával funkci předsedy pardubického okrsku. Vedle vlastního chrudimského sboru sloužil i v několika okolních bohoslužebných střediscích. Věnoval se pastorační péči nejen o nemocné a zestárlé, ale zvláště duchovní péči o děti a mládež. Vyučoval pravidelně náboženství ve školách a jako jeden z nejzkušenějších duchovních v této oblasti byl jmenován diecézním metodikem pro vyučování náboženství a účastnil se práce ústřední duchovní péče. V chrudimském sboru měl i v dobách totality vždy skupinu mládeže a také vedl celocírkevní kurzy mladých, na které mnozí rádi vzpomínají. Rovněž bohosloveckou praxí pod jeho vedením prošli mnozí studenti naší teologické fakulty.
Ještě o jedné věci bych se rád zmínil; bratr Zdeněk Lulek byl nejen sám obdařen zvučným hlasem, kterým sloužil jako kazatel a liturg, ale za jeho působení v chrudimské náboženské obci vždy existoval pěvecký sbor, který nikdy neztratil kontinuitu. Kéž se i jeho nástupci v chrudimské obci bratru faráři Vladislavu Pekovi podaří navázat na to dobré z jeho odkazu, v síle Ducha to obnovit i nově rozvinout.