Když jsme v roce 2010 obnovili biblické hodiny, začátky byly krušné. Občas jsme se sešli dva, někdy tři a nezřídka se stávalo, že nepřišel nikdo. To jsem pak celou hodinu seděl v prázdných lavicích našeho sboru a modlil se, aby lidé začali chodit.
Nedělní bohoslužby, ať už sebelepší, pro život v církvi prostě nestačí. Bible mi dává za pravdu. Tomu rozumí každý uvědomělý křesťan. Na Pánův příkaz: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ jsem tedy vyšel. Zahájil jsem jakousi reevangelizaci našeho sboru a zároveň aktivní misii v našem městě. První úspěchy pod Božím vedením na sebe nenechaly dlouho čekat. Vždyť šlo o Pá novu vůli a ta nese jasné zaslíbení, že jí dostojí. V roce 2011 jsme se na biblických hodinách scházeli již běžně ve čtyřech nebo pěti lidech. Misie pokračovala a v roce 2012 jsme měli v naší obci křest dospělé slečny a jeden obřad přijetí do naší církve mladého učitele. To už se biblických hodin účastnilo šest až sedm lidí a vzniklo mezi námi krásné společenství věřících, kteří milují Krista a rádi ho poznávají jak z Písma, tak sdílením osobních svědectví. Dnes, na počátku roku 2013, s potěšením a vděčností Bohu mohu napsat, že se biblických hodin účastní pravidelně již osm až devět bratří a sester. Někteří z nich uvažují o přestupu do naší náboženské obce, protože z našeho společenství cítí, že upřímně hledáme Boha a on se nám za to ve své lásce dává poznat.
S potěšením také musím napsat, že bratr farář zaznamenává v posledních letech mírný, ale stálý vzestup pravidelných účastníků nedělních bohoslužeb.
A čím to je? Domnívám se, že tím, že moudrost lidskou ve vedení sboru přenecháváme moudrosti Boží. Lidská srdce jsou dnes často různě zraněná, osamocená a evangelium je lék, který nepředepíše na recept žádný světský lékař. Vždyť jak víme “lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.” Kéž je tedy tento krátký dopis posilou, povzbuzením a inspirací všem našim náboženským obcím.
(Převzato z ČZ 12/2013)