Texty pro neděli 25. srpna 2019 – 11. neděle po svatém Duchu
První čtení: Izajáš 58, 12-14
Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům. Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu „a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit.“ Tak promluvila Hospodinova ústa.
Promlouváš k nám Hospodine, vysvětluješ, že zdroj pravé radosti je pouze u Tebe.
Ve víře chápeme, že nepatříme sami sobě, nežijeme ani jen pro své úkoly a povinnosti.
Prosíme, dej, ať náš vztah k Tobě je stále posilován a všechna bohoslužebná shromáždění jsou pro církev opravdovou radostí.
Druhé čtení: Židům 12, 22-29
Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova. Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ›Ještě jednou otřesu nejen zemí, nýbrž i nebem. ‹ Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. Vždyť náš Bůh je oheň stravující.
S bázní a úctou měli bychom v každé chvíli sloužit Tobě, Pane.
Ty jsi Soudce všech, Král v neotřesitelném království.
Prosíme, dej, ať nás příliš nestravuje oheň pozemských starostí a sloužíme tak, jak se líbí Tobě.
Evangelium: Lukáš 13, 10-17
V sobotu učil Ježíš v jedné synagóze. Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“ Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.
Ježíši, radujeme se se zástupem z Tvých podivuhodných činů.
Také i dnes zbavuješ člověka z pout pokřivenosti a tíže světa.
Prosíme, ať Tví protivníci i teď pocítí své zahanbení a také dokáží i najít cestu k Tobě.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, který se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých nám záleží. Prosíme za Ladu Kocourkovou, Libuši Hanušovou, Žanetu Křípalovou, Petra Peteru, Jana Tichého, Barboru Kindlovou, Radka Hobzu a bratra Miroslava…
Prosíme za naše náboženské obce, za všechny sestry, bratry, aby nás láska spojovala, vedla k průzračným slovům a činům.
Prosíme za všechny, kteří jsou na cestách, prožívají nečekané zážitky a chvíle, prosíme, aby všude nacházeli možnost ujištění a přes vše nové cítili bezpečí a možnost úkrytu v Boží náruči.
Prosíme za dar míru ve světě. Prosíme za otupění lidské nenávisti, sobectví a pýchy.
Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete,
abychom je společně nesli, napište mi o nich.
Váš biskup Pavel