neděle 17. června 2018 – 11. neděle v mezidobí
První čtení: Ezechiel 17, 22-24
Toto praví Panovník Hospodin: „Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji, z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře. Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlit všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlit ve stínu jeho větvoví. Všechny stromy pole poznají, že já Hospodin jsem ponížil strom vysoký a povýšil strom nízký; nechal jsem uschnout strom zelený a dal vypučet stromu suchému. Já Hospodin jsem promluvil a také to učiním.“
Kriste, Ty jsi zaslíbený potomek krále Davida, neseš v sobě trvalost a věčnost.
U Tebe můžeme nalézt bezpečí, úkryt a spásu.
Prosíme za naši společnost a nynější „vládce“. Prosíme, aby nehledali svou slávu a opájení mocí. Aby jejich dočasnost přinášela dobré plody služby.
Druhé čtení: 2. Korintským 5, 6-10.14-17
Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána – žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině. Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Kriste Králi, jednou stanu před Tvým soudným stolcem, dobré i zlé vyjde plně najevo.
Tvá láska mě směřuje, abych pochopil, že Ty – dobrý Pán jsi zemřel za mě, aby vše zlé bylo vyrovnáno.
Prosím, ať toto smíření, ze mě činí nového člověka, ať odkládám lidská měřítka a sloužím Tobě i lidem této Země.
Evangelium: Marek 4, 26-34
Ježíš řekl: „S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“ Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
Pane Ježíši, své království jsi na počátku ukryl do malé skupiny učedníků a dal jsi mu vzrůst.
Tvé království neseme nyní my, a tak naše víra má být větší než zrnko hořčice a má přerůst vše.
Prosíme, pomáhej nám stále, abychom pronikali do tajů života Tvého království. Prosíme za církev a zvláště Tě prosíme za své společenství Církve československé husitské.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, který se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých nám velmi záleží… Prosíme za Zdeňka Prokůpka, rodinu Blažkových a Martina…
Prosíme za naše náboženské obce, za všechny sestry, bratry, za ukotvenost v naději pro rok 2018.
Prosíme o požehnání pro synodu duchovních královéhradecké diecéze v Brně, zasedání ÚR i CZ.
Prosíme za mír ve světě, prosíme za otupění lidské nenávisti. Prosíme za pokoj na korejském poloostrově a blízkém východě. Prosíme také i za naši rozháranou vlast.
Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete,
abychom je společně nesli, napište mi o nich.
Váš biskup Pavel