Věta, o kterou Hospodin opírá svůj nárok na Izrael, nezní „Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který tě stvořil“, ale „JÁ JSEM HOSPODIN BŮH TVŮJ, KTERÝ TĚ VYVEDL Z EGYPTSKÉHO OTROCTVÍ“. Čili: uvědom si, že bez mého zásahu do tvého života bys sice možná žil, ale byl by to život otroka.
Tento Hospodinův osvobozující vstup do života potomků Abrahamových je ústředním motivem jednoho ze tří poutních svátků – svátku Pesach tak, jak jej již po staletí slaví judaisté, Židé a Samařané.
Jde o jeden z nejstarších svátků Izraele, neboť příkaz k jeho slavení byl dán ještě před darováním Tóry. Slaví se každoročně od 15. nisanu do 21. nisanu v Izraeli a některých liberálních komunitách v diaspoře. Ve většině diasporních komunit však končí až 22. nisanu, čili letos se Pesach slaví od západu slunce 10. dubna do soumraku 17. nebo 18. dubna a čte se při něm Píseň písní.
Z uvedeného datování vyplývá, že v diaspoře je slaven 8 dní, přičemž dva první a dva poslední dny jsou nazývány „dobrými dny“. Během těchto dní platí témeř stejná pravidla jako o šabatu. Oproti tomu prostřední čtyři dny jsou polosvátky (tj. všední svátky) a neplatí v nich šabesová přísnost zákazu práce. V Izraeli se jako dobré dny slaví pouze první a poslední den, prostředních pět dní pak je „všedním svátkem“.
Pro Pesach se v hebrejštině používají různé názvy. V prvé řadě jde o jediné jméno, kterým je svátek označen v Tóře: CHAG HA-MACOT – svátek nekvašených chlebů. Jméno vychází ze spěchu, s nímž Izraelci opouštěli Egypt, takže jim nestačilo vykynout chlebové těsto (Ex12,39). Upekli proto chléb z nekvašeného těsta – macesy. Dle příkazu Ex 12,18 se po celý průběh svátku nesmí jíst nic kvašeného – žádný chamec. V návaznosti na to, že Tóra mluví pouze o svátku macesů, tak Kralická bible teto svátek nazývá „svátkem přesnic“(přesných chlebů – macesů). Druhým názvem pro tento svátek je CHAG HA-PESACH – svátek přeskočení, což je připomenutím, že Hospodin při desáté ráně, kterou konečně přinutil faraona propustit Izrael, přeskočil (pesach-přeskočiti) domy Izraelců. Takto o svátku píše Talmud. Třetí název svátku vyplývá z jeho prožívání v době jarní sklizně: jde o CHAG HA-AVIV – svátky jara. Poslední název svátku je opět odvozen od vysvobozujícího Hospodinova zásahu do života Izraele – CHAG HA-CHERUT – svátek svobody. Často se též používá termín ZMAN CHERUTENU – čas svobody naší. Příběh vyvedení z Egypta, spojený s deseti ranami i zatvrzením srdce faraonova je obecně znám. Tento děj vrcholí „přeskočením domů“ těch, kteří uvěřili Hospodinu (rabínská literatura podotýká, že nešlo o všechny Izraelce, stejně tak jako se všichni Egypťané nestali terčem desáté rány). Čtyři dny před vyjitím z Egypta řekl Hospodin Izraelitům, aby si každá rodina vybrala zdravého beránka bez vady, kterého 14. nisanu obětovali a jeho krev použili na označení veřejí svých domů. Opečený beránek byl do půlnoci 15. nisanu sněden. Když Hospodin procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené, tak přeskočil domy označené beránkovou krví. Farao následně lid propustil. Během Pesachu je povoleno jíst pouze potraviny a nápoje, které jsou košer le-Pesach, a to včetně alkoholu. Židé žijící v Rusku si před Pesachem dělávají zásoby košer vodky, jejíž cena s blížícím se svátkem rychle stoupá. Mezi zvyky Židů, aškenázských pocházejících ze západní, střední a východní Evropy a Židů sefardských z Evropy jižní, ze Středomoří a z arabských zemí, existují jídelní rozdíly. Sefardští Židé jedí i tzv. kitnijot. Ačkoli doslova jde o „zeleninu“, jedná se o plodiny, které nejsou považovány za chamec. Patří sem rýže, kukuřice, proso, různé druhy sušených luštěnin jako čočka, loupaný hrách, sója nebo cizrna a spolu s nimi i olej z těchto plodin. Tento rituální rozdíl je zmíněn již ve 13. století, kdy se aškenázské autority obávaly, že by zrnka pšenice nebo ječmene mohla být omylem považována za k jídlu vhodná, čímž by byl porušen zákaz chomce. Proto opatrní rabíni během Pesachu zapověděli všechny luštěniny i jiné plodiny, které by mohly vyvolávat nejasnosti. Sefardské autority věřily, že zapovězené potraviny rozpoznají.
Protože v současném Izraeli převažuje sefardská kultura, je v něm pesachový jídelníček bohatší, než je tomu ve většině Evropy a v USA. Základní pesachovou potravinou je maces. Jedná se o křehký nekvašený chléb kulatého či hranatého tvaru. Pro výrobu macesu je možné použít mouku z pěti druhů obilí, které podléhají kvašení. Jsou to pšenice, žito, ječmen, špalda a oves. Tradičně se používá pouze rituálně pěstovaná a ošetřovaná pšeničná mouka. K řádnému kynutí je zapotřebí voda. Ovocné šťávy, víno, mléko ani vejce nejsou prostředím, ve kterém by mohlo k zakázanému kynutí dojít. Sefardští Židé takto připravené moučné pokrmy nazývané „obohacená maca“ na Pesach jedí. Protože však jimi nelze naplnit příkaz o pojídání macesů, tak přísnější aškenázská tradice zakazuje o Pesachu jíst vše moučné s výjimkou ve vodě zadělávaných macesů. Trvá-li hnětení těsta méně než 18 minut, nemůže vykynout skutečný chamec. Proto při pečení macesů musí vše proběhnout v tomto limitu. Použití teplé vody urychluje kvašení, takže v tom případě musí těsto do pece dříve. Důvod pesachového jedení macesů je dvojí: krom jejich spojení se spěšným odchodem z otroctví, což jim dává i název „chléb osvobození“, jsou považovány i za „chléb soužení“, který připomíná těžký život Izraelitů v Egyptě. Macesy, jedené o Pesachu, mají mít statut „hlídané macy“. Musí být vyráběny „ve jménu přikázání“, čili s tím, že jde o maces sloužící k naplnění náboženského příkazu (micvy). Jako takový je vyroben ze zrní, které již od doby žní nesmí přijít do styku s vodou. Ultraortodoxní věřící na zrní dohlížejí od okamžiku jeho plného dozrání. Zvláště záslužné je splnit povinnost jedení macy macesem vlastnoručně upečeným před pesachovým Sederem. Maca šruja (namočená maca) je maces namočený ve vodě, aby změkl. Tato úprava je povolena. Při přípravě jídel se může používat i z drcených macesů vyrobená macesová moučka, používaná k přípravě řady potravin. Běžně používané macesy se vyrábí z běžné mouky a při jejich výrobě se nedbá na rituální předpisy platné pro Pesach. Proto, ač se během roku jíst mohou, o Pesachu jsou zakázány jako jakýkoli jiný chamec.
Mezi zakázané macesy patří i tzv. zdvojená maca, která vzniká přehnutím těsta při pečení. Kvůli obavě, že by v místě ohybu nemuselo být těsto dostatečně propečené, je její jedení o pesachu zakázáno. O Pesachu zakázaným chamecem nejsou pouze potraviny, ale pivo, whisky a jiné nápoje, stejně tak jako léky a kosmetika. Během Pesachu je zakázáno chamec nejen konzumovat a používat, ale i vlastnit. Proto je nutné chamec před Pesachem z domu odstranit a zničit jej. Chamec, který by přes Pesach zůstal ve vlastnictví Žida, je trvale zakázáno konzumovat nebo z něj mít užitek a musí být spálen. Po odstranění všeho chamecu z domu je nutné v předvečer Pesachu provést formální prohledání celého domu. Hledání chamecu provádí hlava rodiny, jeho manželka, případně jiný člen rodiny (starší třinácti let). Hledající prochází všechny místnosti se svíčkou a prohledává všechna místa, kde by mohl chamec nedopatřením zůstat. V případě, že je nalezen nějaký chamec, musí být uložen do speciální nádoby nebo tašky a druhý den je spálen. Tradice velí připravit někde v domě kousek „zapomenutého“ chamecu, který je na závěr hledání objeven a zlikvidován. V řadě rodin hrají hru na najití chamce, kdy syn dovede otce, jenž nic nenašel, ke kousku „zapomenutého“ chamce. Tím se syn zaslouží o dodržení micvy, za což je odměněn. Jelikož o Pesachu Žid nesmí vlastnit chamec, bývá tento před Pesachem odprodán nežidovi a po Pesachu za mírně nižší cenu odkoupen zpět. Ačkoli tuto transakci může provést každý dospělý muž, doporučují autority, aby byla svěřena rabínovi.
V předvečer svátku Pesach mají izraelští prvorozenci dosáhnuvší bar micva, dodržovat půst prvorozených. Za prvorozence se považuje první syn své matky – kolem prvního syna svého otce se autority dohadují. Různé názory jsou i na prvorozence nežida, konvertujícího k judaismu i na prvorozence narozeného císařským řezem. Prvorozené ženy a dívky se mohou k pro ně nepovinnému půstu dobrovolně připojit. Důvodem tohoto méně významného půstu je připomínka, že Hospodin při desetileté ráně ušetřil izraelské prvorozence. Některé autority však půst chápou jako výraz truchlení prvorozených synů nad ztrátou postavení kněží, které po vyjití z Egypta přešlo na pokolení Levi. U tohoto půstu je běžnou praxí vyhnout se povinnosti půstu tím, že se prvorozenec zúčastní micvy doprovázené hostinou na její počest. Zpravidla jde o dokončení studia některého talmudického traktátu. Obdobný účinek má i účast na svatbě, obřízce, oslavě bar micva apod. Účastník micvy, který snědl něco v rámci hostiny na její počest, je pro tento den od půstu osvobozen. Důvodem upřednostňování obcházení půstu prvorozených před jeho nekompromisním dodržením je nejasnost, kdo je povinen jej dodržovat: v měsíci nisan je totiž zakázáno se mimo přesně definované případy postit.
Vrcholem pesachové oslavy je sederová večeře (seder – řád, pořadí) mající přesně stanovený průběh a pořadí celkem čtrnácti úkonů. Tato večeře se koná o prvním večeru (v diaspoře o prvních dvou večerech) svátku. Základem a smyslem Sederu je biblické nařízení učit děti o významu vysvobození židovského národa z egyptského otroctví. Viz Exodus 13,8: V onen den svému synovi oznámíš: „To je pro to, co mi prokázal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta“. Pozoruhodný je důraz na to, že se tak stalo vypravěči události a nikoli komusi kdysi v minulosti. Kromě pojídání symbolických pokrmů se předčítají texty z pesachové hagady. Obsahuje převyprávěný příběh o vyvedení Židů z Egypta, který je doplněn o děje, související s Pesachem. Text hagady je založen na rituálu vzniklém v období Druhého chrámu a obsahuje jak komentáře převzaté z Talmudu, tak modlitby, požehnání a žalmy spolu s výklady různých obřadních aktů a s dodatkem z tradičních sederových písní Chad Gadja nebo Echad Mi Yodea. V textu hagady není Mojžíš jmenován, čímž má být zdůrazněno, že Izrael byl z Egypta vyveden samotným Hospodinem, jehož nařízení Mojžíš pouze vykonával. Během Sederu pokládá nejmladší účastník předsedajícímu obřadu čtyři otázky. Tyto otázky se nazývají Ma ništana (čím se liší). Čím se liší tato noc od všech ostatních nocí? 1. otázka: Že totiž každé jiné noci jíme jak kvašený, tak nekvašený chléb, a tuto noc jenom macesy? 2. otázka: Že každé jiné noci jíme všichni zeleninu, ale dnešní noci pouze hořkou? 3. otázka: Že každé jiné noci ani jednou neponořujeme (pokrm do vody), a této noci podvakrát? 4. otázka: Že každé jiné noci jíme hovíce si i nehovíce, a této noci si všichni hovíme? Na uvedené otázky odpovídá hlava rodiny poukazem na to, že tak činíme proto, abychom stále pamatovali, že Hospodin, Bůh Izraele, osvobodil v Egyptě zotročené Židy. První dvě otázky jsou narážkou na otroctví, druhé dvě poukazují na svobodu. Židovský Pesach je svátkem, který je její oslavou. Pátá otázka, která měla být původně mezi druhou a třetí zní: Že každou noc jíme maso pečené nebo vařené, ale tuto noc pouze pečené? Symbolizuje ji opečená kost připomínající beránka, jehož oběť byla součástí Sederu v době existence Druhého chrámu. Po jeho pádu již není beránek obětován, a proto tato otázka nezaznívá.
Čtyři jsou nejen otázky, ale také poháry vína, které musí během Sederu vypít i ti nejchudší členové a členky komunity, kterým musí bohatí členové přispět. I zde je nalito pohárů pět, ale pátý, nalitý jako čtvrtý v pořadí, se nepije, je totiž určen pro proroka Eliáše majícího předcházet Mesiáše. Na znamení jeho očekávání se otevřou domovní dveře nebo alespoň okna. V Hagadě vystupují čtyři synové: chytrý, zlý, prostý a ten, který se ještě neumí ptát PROČ? Rodiče a vychovatelé si mají uvědomit, že každé dítě vyžaduje ve výchově osobitý přístup, že je třeba zohlednit dispozice dítěte. Jinak se musí věnovat nadanému, jinak zarputilému, jinak pomalejšímu dítěti. Jiný výklad chápe čtyři syny jako čtyři generace, které se sejdou u sederové večeře. Chytrý syn představuje generaci, která Tóru zná a drží se jí.
Tomuto synu se narodil zlý syn představující generaci, která vědomě odstoupila od Tóry. Děti této generace nebyly rodiči k Tóře vedeny, takže žádné židovské vzdělání nezískaly a jejich děti se už neumějí ani ptát proto, že jejich rodiče nic neznají a prarodiče od Tóry vědomě odstoupili. V poslední době se objevila ještě doplněná varianta tohoto příběhu – v ní vystupuje pátý syn. To je ten, který na Seder ani nepřijde. Sederová večeře má pro nás křesťany význam daný tím, že hod beránka se svými učedníky slavil i Ježíš (Lk 22,7-16). Právě při ní svým učedníkům určil oběť chleba a vína – symboly Večeře Páně.
Dnes, kdy není obětován pesachový beránek, se prvního svátečního večera týkají pouze dva příkazy, uvedené přímo v Tóře: jedení macesů a vyprávění si o východu z Egypta. Později k těmto dvěma povinnostem rabíni přidali další dvě – vypít čtyři poháry vína a jíst hořké byliny.
Aleš Jaluška