První čtení: Jeremjáš 14, 7-9.19-22
Jestliže mluví proti nám naše nepravosti, jednej, Hospodine, pro své jméno. Mnohokráte jsme se odvrátili, hřešili jsme proti tobě. Naděje Izraele, jeho spasiteli v čase soužení! Proč jsi v zemi jako host, jak pocestný, který se zdrží jen přes noc? Proč jsi jak zdrcený člověk, jak bohatýr, který není s to spasit? Ty jsi, Hospodine, uprostřed nás a nazývají nás tvým jménem. Nezříkej se nás! Což jsi opravdu zavrhl Judu? Tvá duše si zprotivila Sijón? Proč nás biješ, což pro nás není uzdravení? S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází, čas uzdravení, a hle předěšení. Hospodine, uznáváme svou svévoli, i nepravost svých otců, hřešili jsme proti tobě. Neodmítej nás však pro své jméno, nenech zhanobit trůn své slávy. Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi. Což jsou mezi přeludy pronárodů ti, kdo by mohli dát déšť? Což nebesa vydávají deště? Nejsi to ty sám, Hospodine, náš Bože? Skládáme naději v tebe, neboť ty konáš všechny tyto věci!
Hospodine, náš Bože, vše leží ve Tvých rukách, celý náš život se odvíjí jen od Tebe.
Proto skládáme naději v Tebe a rozpoznáváme, že vše ostatní je jen klam, přelud a naše vlastní mámení.
Prosíme, vyveď nás z naší svévole, ulehči a odstraň naši nepravost a uzdrav nás svou milostí.
Druhé čtení: 2. Timoteovi 4, 6-8.16-18
Já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků. Amen.
Pane, i my si někdy připadáme lidmi opuštěni, že stojíme při soudu tvrdém, před tlamou lva, jsme plni hrůzy.
Děkujeme, že i tak smíme růst ve víře, že při nás stojíš a dáváš nám sílu.
Prosíme za ty, kteří se cítí být zcela opuštěni lidmi i Tebou. Prosíme, dej jim prožít svou přítomnost a nás veď tak, ať jim umíme být účinnou pomocí.
Evangelium: Lukáš 18, 9-14
O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ›Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. ‹ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ›Bože, slituj se nade mnou hříšným. ‹ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Otče, stále se díváme na druhé lidi, soudíme je a přeměřujeme, jako kdybychom díky tomu mohli najít trvalé uspokojení radost a pokoj před Tebou.
Před Tvým soudem nás neochrání naše přeměřování zásluh a vyzdvižená pýcha, ale jen Tvá milost.
Prosíme, dej ať toto poznání víry, přenášíme do živé praxe, ať se zbytečně nepovyšujeme, ale raději se necháme Tebou povýšit.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme, aby i přes sebemenší shromáždění byla zřejmá naděje, víra a láska.
Prosíme o požehnání pro diecézní katedru i setkání komisí pastorační a pro práci s dětmi, konferenci duchovních hradeckého a pardubického vikariátu, pro zasedání diecézní rady i pro kazatelský kurz. Prosíme za další povolání a svěcení do služby v církvi.
(Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich. Váš biskup Pavel)