První čtení: Deuteronomium 30, 15-18
Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil.
Pane, život před nás předkládá dobro i zlo, požehnání pro zemi, kde pobýváme i zánik. Víra nám dává jasné mantinely a směr.
Lidská srdce se od Tebe odvracejí, nechce se nám poslouchat.
Prosíme, dej, ať se příliš nevymlouváme a nelžeme sobě, ať naše láska a poslouchání Tebe nás bezpečně vede cestou života.
Druhé čtení: Filemonovi 9b-17
já Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku. Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení, kde jsem pro evangelium, sloužil místo tebe, avšak bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvá dobrota nebyla jakoby vynucená, nýbrž aby byla dobrovolná. Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky – ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Když se jím stal mně, oč více jím bude tobě před lidmi i před Pánem. Jsme-li tedy spolu spojeni, přijmi ho k sobě jako mne.
Nebeský Otče, poznáváme, že lidská dobrota je o zápasu, stále se totiž vytrácí a je nutné o ni v sobě i u druhých bojovat.
Dobrotu nelze vynutit, jen ji mít před očima i srdcem, ostatní a sebe nechat vést.
Prosíme, dávej nám sílu, ať v potřebném úsilí neumdléváme, i když je mezi lidmi tolik nedobrého, křivého a sobeckého, ať jsme i my pravými „vyslanci i vězni Krista Ježíše“.
Evangelium: Lukáš 14, 25-33
S Ježíšem šly veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. ›To je ten člověk,‹ řeknou, ›který začal stavět, ale nemohl dokončit. ‹ Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.
Kriste, rozloučit se s tím co máme, střízlivě přezkoumat své vlastní možnosti a síly, k tomu jsi nás povolal.
Chceš tedy, aby naše srdce toužilo po Tobě, snažili se unést svůj kříž a kráčeli za Tebou.
Prosíme, zabavuj nás stále přítomné představy o lehkosti cesty za Tebou. Kéž si ale i uvědomujeme, že bez Tebe stavbu života nedokončíme a ať počítáme, že bez Tebe naše bitva je předem prohraná. Osvoboď nás od všech našich falešných představ.
Přímluvy:
Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
Prosíme za všechny, kteří prochází obdobím zkoušek a protivenství, dávej jim Pane sílu, ať ve chvílích otřesů mohou pevněji stát a čerpat síly pro život.
Prosíme za ty, kteří zakusili zemětřesení v Itálii, myslíme na oběti i přeživší…
Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme, aby i přes sebemenší shromáždění byla zřejmá naděje, víra a láska.
V důvěře a naději víry myslíme na zesnulou sestru farářku Jarmilu Tomsovou z Jaroměře.
(Pokud víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich…)
Váš biskup Pavel