Všední pracovní dny zpravidla člověku nedávají mnoho příležitostí zastavit se a probrat si, co je pro nás vnitřně důležité. A tak aspoň v létě – v čase dovolených či prázdnin – je dobré si dopřát tu radost a zabývat se v klidu těmito věcmi. V prvním červencovém týdnu zvala náboženská obec Církve čs. husitské do altánu klášterní zahrady v Broumově znovu ty, kdo měli zájem o takové chvíle rozjímání. Zabývali jsme se myšlenkami velice současnými, a přece hluboce zakotvenými v křesťanské tradici.
„Vše, co potřebujeme, je právě tady a teď – v tomto světě. Nebe zahrnuje zemi. Čas otvírá dveře do nekonečna. Konkrétní nás otvírá univerzálnímu. Věci, místa a okamžiky nelze dělit na posvátné a světské. Věci, místa a okamžiky jsou buďto posvátné, nebo znesvěcené – a jsme to my sami, kdo je znesvěcují svou slepotou a nedostatkem úcty. Je jen jeden posvátný vesmír a my všichni jsme jeho součástí.
Náboženství jsou často spíš ideologiemi než skutečným setkáváním s Přítomností. My všichni musíme začít svou vlastní neověřenou náboženskou zkušeností a na ní stavět. Co jiného nám zbývá? Dobří duchovní rádci nám řeknou jak stavět.
Kristus není zamlžený ani abstraktní, ale vždy naprosto konkrétní. Pokud pochopíme tato každodenní zjevení, uvidíme, že všechno – od létajících motýlů po letadla – nám zjevuje Boha. On se nám dává cele. Jediné, co nám zabraňuje ho vidět, je náš malý úžas, údiv, malá pokora a ochota nechat se vést dál.“ (Richard Rohr)
Toto a mnoho jiného bylo možno uslyšet v jitřním čase a krásném prostředí. Byly to chvíle občerstvení pro život v době hrozícího násilí, vnitřní vyprahlosti a nejistot. (-ine)
Hrst myšlenek pro letní dny
♥ Svoboda a mravnost člověka je zcela jiná než svoboda organická. Rostlina žije svobodně a správně, když reaguje na podněty svého prostředí a když se takto svému prostředí přizpůsobuje.
Naproti tomu pravý osobní lidský život začíná teprve tehdy, když je člověk schopen postavit se svobodně nad tok stimulů, jimiž do našeho organismu prosakuje prostředí jako voda do houby. Člověk, který žije pouze reakcí na prostředí a adaptací svému prostředí, je pouhým individuem bez osobního charakteru. Kompromisnictví, konformismus a pudovost jsou znaky života pouze organického, nikoliv života vskutku lidského, osobního. . Zdeněk Trtík (1914-1983)
♥ Život že je boj? Ne – život je oběť. Karel Farský (1880-1927)