„Je čas plakat i čas smát se“
Kazatel 3,4
Život často píše zajímavé scénáře. Na pátek 24.6. jsme měli už delší čas naplánovaný tradiční sborový táborák, kterým vítáme příchod léta a nadcházející školní prázdniny. Jenže necelé dva týdny před termínem nás po dlouhé nemoci předešel na věčnost náš milovaný duchovní, bratr a přítel Jan Evangelista Bohm. Poslední rozloučení bylo rodinou naplánováno právě na termín táboráku a my jsme stáli před otázkou, jestli je vhodné oslavovat ve stejný den, kdy našeho přítele vyprovodíme na poslední cestu. Nakonec jsme se rozhodli, že sám bratr Jan by byl určitě proti zrušení sborového táboráku, protože miloval děti, miloval společenství církve a měl vždy velikou radost, když se lidé scházejí v lásce a ve jménu Božím. A tak jsme táborák uspořádali a ukázalo se, že to bylo Pánem vskutku požehnané. Sešlo se nás víc jak tři desítky a náš sbor opravdu žil. Zejména velký počet dětí se postaral o to, že o nás věděli i lidé v okolí. Ale co? Jen ať vědí, že tu naše církev je a že nemusí sedět pouze v kostelních lavicích, ale že se dokáže bavit. Snad nejhezčí byl samotný závěr dne, protože jsme se zúčastnili spontánní dětské pobožnosti. A teď pozor! Nesloužil bratr farář, ale samotné děti, které se střídaly za kazatelnou a vyprávěly nám své oblíbené biblické příběhy. Odcházeli jsme s radostným pocitem, že semínka víry pro další generaci jsou zaseta. Člověk se přeci může kdykoliv během života rozpomenout, že tenkrát v Husově sboru to bylo fajn… A já navíc věřím, že bratr Jan o nás ten den nejen věděl, ale že jsme ho i potěšili.
Aleš Toman