První čtení: 1. Královská 17,19-24
On jí řekl: „Dej mi svého syna!“ Vzal jí ho z klína, vynesl jej do pokojíku na střeše, kde bydlel, a položil ho na své lože. Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?“ Třikrát se nad dítětem sklonil a volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!“ Hospodin Elijášův hlas vyslyšel, do dítěte se navrátil život a ožilo. Elijáš dítě vzal, snesl je z pokojíku na střeše do domu, dal je jeho matce a řekl: „Pohleď, tvůj syn je živ.“ Žena Elijášovi odpověděla: „Nyní jsem poznala, že jsi muž Boží a že slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravdivé.“
Hospodine, naše slova a skutky nenesou vždy projev zjevného zázraku, ale mohou nést pravdu, pomoc i záchranu větší, než se zdá.
Slova, která nám dáváš Ty, nesou život, žehnání a posilu druhým.
Prosíme tedy, kéž jsme dnes Tvému slovu otevřeni a umíme je sdělit druhým tak, jak je potřeba ve shodě s Tvou vůlí.
Druhé čtení: Galatským 1,11-16a
Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus. Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců. Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjevit mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům.
Pane, každý z nás byl v církvi povolán tak, abychom nesli evangelium. Radostná zpráva nás přetváří do podoby radostných zvěstovatelů Tvé milosti.
Té podobě se ale často bráníme a je nám bráněno, abychom ji přijali. Jsme pronásledováni slabostí, smutkem a nejistotou.
Prosíme, uchop nás v této chvíli a dodej síly, ať pronásledování církve můžeme ustát a nechat se plněji vést evangeliem.
Evangelium: Lukáš 7,11-17
Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid“. A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po všem okolí.
Kriste, zvěst o Tobě se rozšířila po celé zemi. V naší vlasti je bezpočet křížů a znamení křesťanského myšlení a kultury.
Veliká bázeň a oslava Boha Otce tu však není příliš zřejmá. Lidé přestali vnímat zázrak života, ale chtějí věčnost bez pláče.
Prosíme za své bližní, prosíme za ty, kteří před Tvou zvěstí uhýbají, zůstávají na povrchu a leží v mrtvolnosti svého já. Je nám jich líto, prosíme, dotkni se jich.
Přímluvy:
- Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží. Prosíme za Dagmar Blažkovou a Helenu Salfickou.
- Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme za všechny náboženské obce CČSH, aby rostla vzájemná odpovědnost a radost ze služby. Aby i přes sebemenší shromáždění byla zřejmá naděje, víra a láska. Aby se rozvíjela práce s dětmi a mládeží i se všemi, kteří potřebují pomocnou ruku a laskavou péči. Kéž bychom si v církvi více rozuměli a nesli vzájemně břemena i sdílení.
- Prosíme za požehnání pro synodu duchovních CČSH Královéhradecké diecéze v Turnově.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich…)
Váš biskup Pavel