První čtení: Přísloví 8, 1-3.22-25
Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
Hospodine, moudrost na nás volá, vydává svůj hlas, abychom po ni toužili. Skutečnou moudrost vlastníš jen Ty.
Naše cesta života je o touze po Tvém daru moudrosti, co srovnává všechny pahorky i propastné tůně.
Naše vlastní moudrost a dojmy překrývají dar od Tebe, a tak za něj znovu prosíme, ať nás Tvá moudrost vytahuje a vše srovnává, prosíme za sebe i svět.
Druhé čtení: Římanům 1,1-16
Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.
Pane Ježíši, povolal jsi nás do služby svého evangelia, aby Tvé jméno přineslo milost na zemi.
Vybral sis nás a my se tomu někdy i divíme: proč zrovna my? Není mezi námi mnoho moudrých a rozumných ani bohatých a vlivných.
Povolal sis nás k tomu, abychom přiložili ruku k pluhu a neohlíželi se zpět. Nemůžeme se pyšnit ničím, jen každý den znova prosit: Pane, dej nám sílu pro povolání, které jsi nám určil.
Evangelium: Jan 16,12-15
Ježíš řekl: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“
Kriste, Tvůj Duch nás jen postupně uvádí do veškeré pravdy. Ani po tolika letech Tvá církev ne vždy snese plnost Tvého slova.
Jsme plni výmluv, za to ovšem rádi jednáme a mluvíme jen sami za sebe.
Svět a my sním, otevíráme s chutí ústa a zacpáváme si uši. Prosíme, ať nikdo není příliš dlouho hluchý.
Přímluvy:
- Prosíme za ty, které přemáhá nemoc, únava, bolest a strach, která se dotýká jich samotných nebo těch, na kterých jim velmi záleží.
- Prosíme o požehnání pro službu církve. Prosíme za všechny náboženské obce CČSH, aby rostla vzájemná odpovědnost a radost ze služby. Aby i přes sebemenší shromáždění byla zřejmá naděje, víra a láska. Aby se rozvíjela práce s dětmi a mládeží i se všemi, kteří potřebují pomocnou ruku a laskavou péči. Kéž bychom si v církvi více rozuměli a nesli vzájemně břemena i sdílení.
- Prosíme za požehnání pro májové pobožnosti, setkání duchovních vikariátu hradeckého a pardubického, komise pro práci s dětmi, Diecézní kárný výbor, Diecézní revizní finanční výbor i diecézní rady i úkolů z diecézního shromáždění.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich.)
Váš biskup Pavel