„Prosím tě, nechoď do kláštera…“

Slova známé písně mého mládí, kterou kdysi zpívali sourozenci Hana a Petr Ulrychovi, se mi – nevím proč – drala do podvědomí, když jsme mířili ze severu Čech do Broumovského výběžku, abychom v tamním benediktinském klášteře prožili čtyři dny duchovní obnovy. Nikdy jsem v klášteře nepobýval, takže představy byly všelijaké. Už první dojem po vystoupení z auta však předčil všechna očekávání. Impozantní historická dominanta broumovského regionu a jedna z nejvýznamnějších barokních památek Královéhradeckého kraje nás přivítala novostí svítící fasádou.  Hned za vstupní branou na nás dýchla promodlená atmosféra minulých věků.  A ta byla hmatatelně přítomná všude, kam jsme vkročili. Ať v citlivě zrekonstruovaných mnišských celách – pokojích, v překrásných, freskami zdobených opatských sálech nebo konečně i v jídelně…

V takovém prostředí je víc než radostí otevírat Písmo, rozjímat, modlit se, zpívat Hospodinu „píseň novou“, sdílet se s druhými o to, co nám v rozjímání bylo dáno ale i o jiných věcech, prožívat bohoslužby a pobožnosti…

Duchovního vedení se tentokrát citlivě a s porozuměním ujala sestra RNDr. Ivana Macháčková. Pro naše přemýšlení a rozjímání zvolila téma „Boží milosrdenství“. Vycházela přitom z myšlenek knihy V. Kaspera „Boží milosrdenství – základní pojem evangelia a klíč křesťanského života“. Druhým tématem, těsně souvisejícím s otázkou milosrdenství bylo „Povolání“. Na postavách Abrahama, Mojžíše, Marie a Apoštola Petra jsme mohli sledovat a promýšlet, jak povolání skrze Boží milosrdenství ovlivnilo a formovalo jejich životy.

Určitě se mnou budou souhlasit všichni přítomní faráři (duchovní obnova byla otevřena i pro laiky), že nedělní bohoslužbu v proboštském sále jsme si doslova „vychutnali“. Každou neděli a svátek totiž sloužíme ve svých náboženských obcích, většina má bohoslužeb povícero – a najednou sloužit nemusíme, ale jiný slouží nám. A tak díky bratře biskupe Pavle za tu tvoji službu!  Bylo příjemné, nechat se takto obdarovat. A moje poděkování patří všem, kdo se zasloužili- v neposlední řadě i finančně o to, abychom v broumovském klášteře mohli prožít ony čtyři dny obnovy našich niter a duší.

Zpěvák a muzikant Petr Ulrych ve své písni prosí: „Nechoď do kláštera…“.  Já – naopak bych i vás chtěl pozvat právě do broumovského kláštera na příští duchovní obnovu plánovanou na konec října pod vedením bratra Dana Majera. Určitě nebudete litovat.

Benjamin Mlýnek