Čas Vánoc pokročil a byla středa, poslední den roku 2015, alespoň podle „našich“ počtů. Ve čtrnáctou, poobědovou, hodinu, sešli jsme se v hlavní lodi našeho kostela ke společnému prožití silvestrovské pobožnosti. Určitě se nerozpomenu na vše, co se během této slavnosti událo, ráda se ale s Vámi podělím o momenty, které mi utkvěly:
Zpívali jsme opravdu mnoho písní, kromě čísel, která zaplnila všechny řádky naší nástěnné tabulky, nás sestra farářka čile zásobovala dalšími ciframi písní – krásných, jímavých…
Před stolem Páně na malém stolku byl přichystaný sedmiramenný svícen. Bratři a sestry byli postupně vyzýváni k rozsvícení jednoho ze sedmi symbolických světel. Hořící svíčky představovaly oblasti lidského života, za které jsme společně přimlouvali. Od sedmi světel svícnu potom každý z nás mohl připálit kahánek pro svou vlastní vnitřní prosbu. A tak jsme začali proudit okolo stolu Páně a vznikl nás kruh. V něm jsme spojili své ruce a modlitbou Otčenáš se poklonili Pánu.
Stále kolem stolu Páně, předávali jsme při zpěvu písně „Každý den Pán mi sílu dává“ jeden druhému košíček s novými záložkami s biblickými verši pro rok 2016, ze kterých každý z nás „vylovil“ tu svou, která jej bude daným slovem z Písma provázet po celý tento rok.
Než jsme se nakonec rozešli do svých dalších silvestrovských chvil, potřásali jsme si vzájemně pravicemi pro všechno dobré do nového roku.
Dita Bašková – Kačírková