I. Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ›Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť. ‹“ Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
1. Královská 17, 13-16
Nebojte se, říkáš nám Hospodine a potřebujeme to slyšet. Máme strach o sebe i své nejbližší a na milosrdenství pro druhé pak schází odvaha.
Odvaha ubývá a stejně tak i naše síly, peníze a chuť.
Kéž se víc spolehneme na Tvé zaslíbení a v odvaze víry máme nadhled. Ať jako vdova ze Sarepty k lásce k nejbližším přidáme také milosrdenství k těm, s nimiž se potkáme.
II. Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Židům 9, 24-28
Kriste, postavil se před Boží tvář a za nás ses obětoval. Tvá oběť jednou provždy změnila tvář světa.
Není třeba, aby ses obětoval znovu, i když svět žije v novém hříchu a smrti. Očekáváme Tvůj příchod, přináší spásu a mír.
Prosíme, ať dokážeme žít v očekávání, neděsí nás smrt a ani nic nového.
III. Když Ježíš učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“ Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“
Marek 12, 38-44
Učíš nás Pane, že se máme varovat zákoníků, protože rádi pošilháváme po těch, kdo si sedají na přední místa.
Lidská úcta směřuje se všude tam, co je dobře vidět a slyšet.
Pane, uč nás lépe vnímat a rozlišovat, ať neobdivujeme pozlátko a neženeme se za prachem. Prosíme světlo Tvého Ducha pro naše oči i srdce.
Přímluvy:
- Prosíme za všechny, kdo zakouší bolest ducha či těla. Prosíme za Ty, kteří zakouší čas nemoci. Prosíme za bratra Jaroslava Hlůže.
- Prosíme za ty, kdo s bolestí si připomínají odchod svých blízkých, ať je nese světlo naděje víry.
- Prosíme za místa ve světě, kde vládne strach, bezpráví a beznaděj.
- Prosíme o požehnání v tomto týdnu pro službu církve. Prosíme konkrétně za svou Církev československou husitskou, za rozmanitost její služby v náboženských obcích.
(Pokud, víte o dalších konkrétních situacích a chcete, abychom je společně nesli, napište mi, prosím, o nich)
Váš biskup Pavel