V sobotu 6. října 2018 kazatelský kurz Královéhradecké diecéze vstoupil do I. semestru 2018/19. František Malina zahájil setkání pobožností, Oldřich Bezděčík přednášel věrouku, všichni jsme se měli fajn a první listopadovou sobotu zkouška…
Zodpovědnost člověka za zemi a za veškeré tvorstvo
Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš. Všechen brav a skot a také polní zvířata, a ptactvo nebeské a mořské ryby i netvora, který se prohání po mořských stezkách. /Žalm 8 verš 6.-9/ Hned na začátku bible, v 1. kapitole První knihy Mojžíšovy, se ve zprávě o stvoření setkáváme s osobním rozhodnutím Boha stvořit člověka k svému obrazu a podobě. Co tato slova vlastně znamenají? Většina komentářů se shoduje v tom, že je zde zdůrazněna myšlenka, že pravé lidské bytí spočívá teprve v obecenství s Bohem. Víra ve stvoření pokládá za Boží dílo celý svět, celou přírodu včetně člověka, jak se píše v Žalmu 24 verš 1 a 2: „Hospodinova je země se vším, co je na ní, celý svět i ti, kdo na něm sídlí. To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy“
Ale jen o člověku je výslovně řečeno, že je Božím obrazem a podobou. To znamená, že jeho postavení ve světě je zcela mimořádné. Podle zprávy První knihy Mojžíšovy se tato jedinečnost člověka má projevit v jeho panství nad celou zemí a veškerým tvorstvem (1.Moj. kap.1 verš 28: „ A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“). Člověk tedy má moc vládnout nad celým stvořením, avšak to v žádném případě neznamená, že by měl zároveň právo zemi vykořisťovat.
V tomto směru k izraelskému zákonodárství patří ochrana půdy i ochrana zvířat. V pozadí ustanovení Zákona o ochraně půdy je skryta zásada, že celá země patří Bohu jako jejímu jedinému vlastníku a že lidé jsou pouze na krátký čas jejími nájemci. I zvířata jsou v pohledu Písma Božím stvořením stejně, jako je jím i člověk. Proto se i na zvířata vztahuje příkaz ochrany života, jsou chráněni před lidskou krutostí. I zvíře má Pána, který položil meze lidskému chování vůči zvířatům a ochránil je tak před hamižností a vykořisťováním. I zvíře má právo na regeneraci svých sil stejně, jako je má člověk. Máme zde i příklad z dnešní doby. V uplynulém letním období se objevil článek se zprávou, že ve Švédsku chtěli nudisté zabránit tomu, aby se krávy chodily napájet na pláž. Úřady se ale postavily za zájmy místních farmářů a v období letních mimořádně vysokých teplot rozhodli, že dobytek se může chodit napájet a zchladit na pláže. A to s odůvodněním, že krávy mají stejné právo na pláž jako lidé, protože nikdo přece nechce, aby farmář zabíjel dobytek kvůli suchu. Dobytek musí mít možnost se napít a zchladit.
Celá řada básnických obrazů a příměrů, které nalezneme v Bibli, svědčí o tom, že starověký člověk měl silně vyvinutý smysl pro krásu přírody. Prorok Ezechiel mluví o kráse libanonského cedru, Ježíš poukazuje na krásu polního kvítí (lilie), jemuž se nevyrovná nádhera královského šatu Šalamounova. Stejně jako dnes prožíval člověk v biblických dobách bolest a zármutek nad zničenou přírodou, jejíž zkázu chápal jako trest za svůj hřích.
V dobách, kdy byly biblické knihy sepsány, byly lidské možnosti ještě omezené. Teprve poznáním přírodních zákonů a rozvojem techniky začala růst i moc člověka. Lidé jsou dnes vzdělanější, než byli v době, kdy biblické knihy vznikaly. Člověk ušel ve své historii kus dopředu. Mnoho věcí se změnilo k lepšímu, lépe bydlíme, máme svobodu, jsme lépe zabezpečeni. Člověk se s rozvojem vědění a celkového rozvoje technických možností začal cítit pánem tvorstva a začal se domnívat, že jeho moc je neomezená. Trpké zkušenosti nás však poučily, že naše možnosti mají své meze, které není radno překračovat. Na rozdíl od stálých změn ve světě vědy a techniky, je v lidském životě něco, co se nemění. Jsou požadavky, které platí vždycky, ať žije člověk v jakékoli době. Za vše, co děláme, jsme odpovědni Bohu a máme žít tak, abychom druhému byli ku pomoci. Všichni, tedy celé lidstvo, bychom si měli začít uvědomovat, že nejsme jen pouhou součástí přírody. Člověk jako završení Božího stvoření byl jediný nadán rozumem, a je proto za své činy plně odpovědný svému Stvořiteli. Člověku byla dána veliká moc a svoboda v rozhodování. Je na nás, abychom s dary, které nám Bůh svěřil pro ochranu lidského rodu i pro ochranu životního prostředí, správně hospodařili a chránili je před zneužitím a zapojili se tak do boje proti všem silám zhouby a zmaru.
František Malina